…aneb jak to bylo s vajíčkama?

Přišla k nám večer jedna žena, když sme s mužem seděli u ohně.

Zapovídali jsme se, vyprávěla o její prodělané nemoci a že se stále necítí úplně fajn ani fyzicky, ani psychicky.
A tak mi svitlo a přinesla jsem jí jeden z prawteinů od BEWIT  – I´m happy…
Vysvětlila jí velmi zlehka, co je to zač a že jí moc ráda tuhle lahvičku daruji, abych ji podpořila na té cestě k pohodě.

„To nemůžu přeci přijmout JEN TAK“.
„Ale ano, můžeš…vždyť je to krásný, ne?“
„No, tak ale aspoň Ti za to přinesu vajíčka nebo tak něco.“
„Milá ženo, zkus přijmout tuhle lahvičku – navíc už načatou – jako dar. JEN TAK. Pro radost. Pro sebe. Bez závazku k darujícímu.“
„No, ale jak k tomu přijdeš Ty“, ptá se mě žena.
„Já? Já dostávám spoustu darů z různých stran. Ať už hmotných, nebo nehmotných v různých podobách…“
„Aha…no, já žádný takový dar ještě asi nikdy nedostala. Navíc sem celý život někomu něco dávala a úplně mě to vysálo. Tak mi řekni jak na to?“ povídá mi žena.
„No, Ty jsi naučená dávat, ale ne dostávat. A když už dostaneš, hned máš potřebu to oplatit.
Stejně jako s lahvičkou a vajíčkama. Já se už kdysi rozhodla a hlavně SI DOVOLILA, že prostě můžu dostávat JEN TAK. Že jsem hodna darů. A proto mě ani nevysiluje dary dávat. Protože vím, že se to ke mě vrátí zase z jiné strany, jinou formou. Ale ta energie, kterou jsem vložila, zase přiteče zpět.“

Žena poslouchala, pokývala hlavou, vzala lahvičku a odešla. Vajíčka nedonesla.
To jsou první vajíčka, u kterých mě fakt potěšilo, že jsem je nedostala:-)))