Přirozená krása
Přirozená krása je tak krásná – ale cesta k ní může být velmi dlouhá.
I u mě to trvalo léta. Přijmout své (tenkrát) oplácané tělo, své vlasy s opravdu prapodivnou nijakou barvou, své zuby, okoralé paty. Byl to celkem náročný proces, ale jsem za něj upřímně velmi vděčná. S pohledem zpátky ještě víc.
Nikdy jsem se nijak nemalovala, jsem na to..ehm…líná. Ale sebe samu jsem schovávala za červenou a zrzavou barvu vlasů. Ani odrůstek nesměl být vidět. Velmi jsem si na tom zakládala. Bavilo mě, jak se za mnou muži otáčejí na ulici, protože zrzečky jsou přeci in a v kurzu, žádané a tak…Užívala jsem si svou ohnivost, kterou jsem manifestovala právě skrze barvu vlasů.
Ale po čase mi to začalo vadit. Zjistila jsem, že muže opravdu přitahuje TA BARVA. Ta krabička z drogérie, která – při správné aplikaci – zakreje tu mou „šedost“. Začaly mi vadit hlášky typu „oooo, jaká pěkná zrzečka, “ a nebo taky „jsi taky zrzavá tam dole? Zrzky bývají náruživé.“ Brrr.
Jednou jsem se vzbudila a věděla jsem, že už se prostě neobarvím. Že půjdu, jak se říká, s „barvou ven“. Byl to velmi náročný proces. Tedy na tom začátku, když začala odrůstat ta zrzka a najednou narůstala opravdová Marie. Často mi v tom nebylo příjemně. Ale chtěla jsem to vydržet.
S každým dalším odrostlým centimetrem jsem ale byla stále blíž a blíž k sobě. A pak jsem si nechala vlasy ostříhat na mikádo. Našla jsem kadeřnici, která má „jiný“ přístup. Povídaly jsme si před stříháním asi půl hodiny o tom, proč to jdu udělat. Plakala jsem. Odevzdávala jsem kus své minulosti. Ona byla velmi citlivá a jemná. Vystihla přesně to, pro co jsem si přišla.
Nikdy bych netušila, jak hluboce může působit taková zdánlivě obyčejná změna, jako je ostříhání vlasů.
Ale já do toho vložila všechno staré a nepotřebné..
Oproti zrzce z titulního obrázku celkem změna…
S prvním ostříháním přišlo taky spoustu uvědomění. Začala jsem svůj oheň, který v sobě občas cítím, kultivovat uvnitř…
Dovolila jsem mu vystupovat ze mě očima, chováním, mluvou, pohyby. Nešlo mi to, a tak jsem měla období „šedé myši“. Období JSEM NIKDO. Byl to velmi zvláštní čas a já se rozhodla ještě pro další radikální „střih“.
Přišlo mi, že pokud to chci opravdu všechno pustit a změnit, je potřeba jít ještě do větší hloubky.
A tak jsem doostříhala úplně všechny zbytky zrzavých vlasů. Opět vědomě a s láskou jsem se loučila s každým zrzavým pramenem.
A pak jsem se začala sžívat se svým novým (nebo starým?:-) JÁ. Při každém pohledu do zrcadla, při každém česání vlasů.
Včera jsem se byla nechat vyfotit. Po 5 letech. Nenamalovaná, vlasy jen umyté, tak jak je nosím v běžném dni. Nemůžu se na ty fotky vynadívat. Jsem krásná žena – taková, jaká jsem. A jsem na sebe hrdá, že už to umím říct – a hlavně že to tak cítím. A i když na porovnávací zrzavé fotce stojí také nádherná žena, tak je mi mnohem, mnohem bližší a sympatičtější ta brýlatá prošedivělá kráska:-)
Mnohem více než dřív o sebe pečuji. A to s velkou láskou k sobě…Svým vlasům dopřávám občas masku, své pleti čištění a olejíčkování, svému tělu očisty.
A víš co? Muži se za mnou otáčejí stále. Můj manžel mi říká, že je to tím, jaká jsem uvnitř. Že vyzařuji něco, co je prostě obrovsky přitahující. Já to občas ještě nevidím, ale věřím mu…:-)
Ráda i Tobě pomůžu posunout se na cestě k sebelásce a přirozené kráse. Můžeme si spolu dát konzultaci, nebo si můžeš pustit mou jemnou meditaci Probuď v sobě sebe. A nebo můžeš začít třeba Všímavkami... Ale pokud cítíš, že Tě volá Tvá žena uvnitř Tebe, důležité je vykročit a začít.
Je mi jasné, že má cesta nechat vše úplně přírodní není pro každou ženu. Plně to respektuji.
Mé kamarádky se rády líčí a fakt jim to sluší a ony se v tom cítí skvěle. Stejně tak mám i kamarádku, která tímto měnícím procesem skrze vlasy procházela ve stejnou dobu jako já – a to jsme o tom rozhodnutí jedna druhé neříkaly.
Každá máme svou cestu, svůj směr, svá místa, které potřebujeme poléčit a opečovat…
Za krásné nové fotky děkuji úžasné fotografce Ivě Svobodové.
Autorkou zrzkové fotografie z úvodního obrázku je neméně úžasná Natálie Lehmanová.