Učinit rozhodnutí

8. 6. 2021

RECYKLACE STARÉHO TEXTU...nové vjemy najdeš na konci:-)

…taková dvě slovíčka:-) Zdá se to jako banalita, ale rozhodovat se je často obrovsky těžké.
Znám spoustu lidí, kteří mají problém už ráno při pohledu do skříně. Už tam začíná rozhodování – CO SI VEZMU SAKRIŠ NA SEBE?
 

A potom třeba takový výběr sladkosti na benzínce – to dokáže např. mou dceru zasekat na dobrou desetiminutovku, která navíc často končí pláčem. Já zase dost exceluji při rozhodování se ve výběru jídla…v 90% to dopadá tak, že „přeberu“ a sním jídlo manželovi a jemu dám to své:-)) (on už to naštěstí zná, takže výběr mého jídla kontroluje a kdyby mu to hodně nesedlo, zasáhne).

To jsou takové každodenní rozhodovací tréninkOFFky:-)

No, a pak přijdou ty větší, zásadnější, bolavější, takové „životnější“…
Třeba – naši přátelé plánovali svatbu, my jim na ni složili píseň jako dárek…a mě přišlo jako samozřejmé, že na svatbě budu. Ale ejhle. Přišla do toho akce další, jiného druhu, ovšem stejné „váhy“. Akce, při které jsem měla zase o kousek víc poznat sebe samu. Akce, která pro mě byla zahalena do strachu z nepoznaného. Akce, která mě přitahovala jak magnet.
 

NO JO, ale co ta svatba? To tam jako nebudu? Kdo to odzpívá? To se přece nedělá, že se na svatbu nejezdí, ne? Nebo jak teda? (jako, že by si bez mé přítomnosti neřekli Ano sem si nemyslela zase…tak daleko ještě nejsem, ale takové to „co tomu řeknou lidi“ se mi hlavou motalo).

Srdce a rozum (nebo to bylo Ego?) sehrály velkou hru…osud mi seslal pár znamení, takové to co „prostě nevymyslíš“ a  – Vyhrálo srdce, i když to bolelo.

Pak přijde den Dé, odjezd na akci Á…a já stojím uprostřed kuchyně a pláču, protože se bojím jak to celé zvládnu. Jestli to vůbec ustojím. Jestli tam nepadnu na hubu, jestli sem se rozhodla dobře – tak já to prostě vzdám, vždyť o nic nejde a pojedu na svatbu. Super plán:-)

…a najednou mě dvě silné paže chytí, protřepou (protřepat,nemíchat:-))) a oči zvednou. Vidím v nich sebe. To odhodlání, tu odvahu. Tu touhu poznání – a majitel těch paží mi pak ještě jen tak mimochodem oznámí, jak je na mě hrdý, že dělám to co dělám..a tak jsem odjela a nelituji…

Rozhodovat se srdcem je často hodně těžké, ale stojí to opravdu za to:§)
(mimochodem, písničku jsme nakonec nahráli a je naprosto boží a památku díky tomu máme všichni – poslechnout si jí můžeš TADY )

Tenhle text jsem psala cca 2 roky zpátky.
Od té doby jsem učinila těch zásadních životních rozhodnutí už tolik, že to ani nejde spočítat. Né všechny asi byly úplný topky:-) Párkrát sem šlápla do pěkných ho-en, ale ani tak nelituji.

To nejzásadnější asi je, že jsem přestala pracovat pro ostatní a dělám jen to co mě baví. Vytvořila jsem Všímavky, které učí už více jak 800 lidí praxi Mindfulness. Tu mi předala úžasná Kasha Ko z Mindfullife.

Rozhodla jsem se,  že to co dělá dobře mě chci šířit dál. Že chci přijímat nabídky života, které dostávám. Že nebudu plánovat, ale žít.

A tak ke mě přišly i písně a pak celé CD Pusť to po vodě . 

Najednou mám kapelu. Koncerty. Dostávám nádherné zpětné vazby na mou práci. To se mi nikdy, nikdy v zaměstnání nestalo:-)

Dějou se mi krásné věci…a na začátku toho všeho bylo jedno malé ROZHODNUTÍ!!!

Jdi do toho taky. Jestli něco cítíš srdcem, a je jedno co to je – UDĚLEJ TO! Rozhodni se a vykroč. TEĎ.