Ach ty strachy...a jak na ně.
Jestli se Ti nechce číst úvod, na konci článku je pár mých tipů jak pracuji se strachy:)
Když jsem se před lety rozhodla, že nebudu a nechci pracovat někde, kde mi to nedává smysl, bylo to jako skočit z útesu do neznámé vody. (O skocích z útesu si také povídáme s Katarinou Vlkovou v tomto rozhovoru)
Nevěděla jsem, co mě čeká a co budu dělat. Jen jsem hluboce uvnitř sebe cítila, že je to dobré rozhodnutí a tak jsem tomu celému dala důvěru.
Však taky Důvěra v to, že jsem pod ochranou, že je o mě VŽDY postaráno a že se vše děje tak jak má je to, mě provází celým životem. V mezidobí jsem jenom byla. Podporovala jsem naše Uhuru Boty a otevřela se všemu, co přijde.
Přišla Kasha a já nastoupila na roční akademii Mindfulness. Jako výstupní práci jsem vytvořila mé MINDFULNESS PPP /pásmo písní a praxí/ a také Všímavky. Přišlo to samo a dělalo mi to velkou radost. Jak tvorba, tak prezentace světu. A já viděla, jakou radost má tvorba dělá lidem kolem mě. Jak je obohacuje, mění životy.
Bylo to celé takové krásné a čisté. Šlo to sice ze mě, ale já se cítila býti jenom kanálem. Jakože né kanálem na odpad, ale tím, kterým přichází to krásné. Jako čistá voda proudící akvaduktem. Fungovalo to krásně.
...jak dlouho se dá přežít na vlně euforie?
A pak to přišlo. Otázky. Strachy. MYSL. Euforie z tvoření odpadla a začal zase „boj o peníze“. Protože je sice krásné, když se jenom tvoří, ale taky je potřeba z něčeho zaplatit hypotéky, školy dětem, jídlo, energie…myslím, že tohle zná každý.
A tak se stalo, že ze STRACHU o peníze se z mé tvorby stala práce. Všímavky se staly pro mě „produktem k prodeji. Začala jsem „do toho bušit“, učit se různé marketingové aktivity a zase sem to přestala být já ve své flow, ve své tvorbě a radosti. Cítím, že potřeba zajistit finančně rodinu je silná a přehlušuje ty krásné chvíle tvoření. Tu radost a volnost. A děje se to častěji a čím dál víc. Strach z nedostatku, z toho, že nebude na zaplacení mě na čas úplně pohltil.
Najednou sem začala přemýšlet, že půjdu zase někam do zaměstnání a ty radosti si nechám na čas „po práci“. Až takhle mě to semlelo…otázka finanční hojnosti.
A hned v závěsu k tomu přišly další super otázky a strachy, které zněly:
NEZKLAMU DRUHÝM CDČKEM POSLUCHAČE? BUDE STEJNĚ DOBRÉ? BUDE TAKY UMĚT POMÁHAT? POVEDE SE MI NESHODIT TU NASTAVENOU LAŤKU A NEDĚLAT MUZIKU JENOM PRO PENÍZE?
No s tímhle nastavením a energií určitě ne.
Jeden den jsem padla úplně na hubu. Přišla další upomínka, naopak nepřišla žádná objednávka. Zůstala jsem sedět a jen tupě zírala před sebe na tu obálku s červeným pruhem. Slzy se koulely po tvářích a v hlavě se honily myšlenky typu: „Na co si to hraješ? Zase si to nedala, jako vždycky. Myslíš, že o Tvoje rady a kecy někdo stojí? Kdyby jo, nedržíš teď v ruce tuhle obálku!“. Jojo, chyběla chvilka, a dala jsem tomu hlasu za pravdu….a pak mi zazněla v uších píseň Květ lotosu a došlo mi to.
...řídím se tím, co učím.
Celá ta finanční stránka mě pěkně vykolejila. Jako bych kvůli tomu na chvíli úplně zapomněla, kdo jsem a co tu dělám. Jen se tupě honím za penězi, abych zajistila rodinu. Vím ale, že tohle nedělá dobře nikomu. A mě samotné už vůbec ne.
Rozhodla jsem se, že už to takto dál nechci.
Že jsem připravena přijímat finanční hojnost bez toho, aniž by to ničilo mě nebo mé blízké (protože – co si budeme povídat, nebyla jsem v posledních dnech úplně příjemná společnice.)
Že jsem připravena na blahobyt.
Že to, co učím a předávám má mnohem vyšší hodnotu než tu mínusovou v červený obálce.
Že své strachy posílám pryč.
...mé tipy jak na strachy a debilní myšlenky
JSEM TVŮRCE – ne jen ve fyzické rovině. Začala jsem si kreslit, víc zpívat, tančit.
Hlavně jsem ale vystoupila z role oběti (jaká jsem to chudinka, že se mi to děje) a soudce (jak je to nespravedlivé, že oni jo a já ne) a začala jsem hledat další cesty, začala jsem tvořit svou ideální realitu.
Někdy si to musím pořád dokola opakovat. Není to tak, že se jednou rozhodnu býti tvůrcem a tím se oběť a soudce nevrátí. Ale vím, že když je mi na nic, můžu se zastavit, nadechnout se a uvědomit si, že jsem opět v v té roli, ve které být nechci. Pořád dokola…
ZAPOJUJI SMYSLY – radím se ze živly. Miluju oheň, pohled do něj. Jsou to mé chvíle meditace. Chodím ven na procházky, do přírody. Vnímám vítr a nechávám ho, ať odfoukává pryč ty blbosti z mé hlavy. Dopřávám si ledovou vodu i horkou vanu. A lehám si na zem.
Když zapojuji smysly, nemá hlava tolik prostoru myslet na nesmysly. A tím si celý můj systém odpočine a nabere sílu jít dál.
V tu chvíli také umím rozpoznat, že můj vnitřní kritik zase „jede bomby“ a chrlí na mě svoje „moudra“…
NESROVNÁVÁM SE – to je taková těžší disciplína, tak jsem si v ní pomohla. Na sociálních sítích jsem si na měsíc odebrala sledování „těch úspěšnějších“ než sem já. Těch, kterým to krásně frčí, funguje a kteří mě dlouho inspirovali.
Dostala jsem se totiž do fáze, kdy jsem se s nimi začala porovnávat a snad jim
i závidět – a to mě házelo sakra dost dolů. Touhle cestou fakt jít nehodlám.
Hodně mi to pomohlo.
DŮVĚŘUJI – stále se vracím do důvěry ve vedení a v to, že je o mě vždy postaráno.
Když mám pocit že to tak není, vyjímečně se vrátím do minulosti, abych si připomenula, že pokaždé když bylo potřeba přišlo to, co mělo přijít.
Že jsem vždy byla pod ochranou a že mě Existence nikdy nenechala ve štychu.
Rozhodla jsem se, že Všímavky prostě jsou produkt, který je hodný šíření a prodeje. Zdokonaluji se v prodejních dovednostech a protože jim věřím a vím, že dokážou pomáhat na mnoha úrovních, prodávám je a tím se živím.
A díky tomu získávám prostor pro další tvorbu, pro písně a pro jejich šíření dál – protože písně mě živí zevnitř.
A i přes to, že teď nebylo úplně růžové období co se financí týká, uvědomuji si hojnost , která se mi dostává ze všech ostatních směrů. Jsem zdravá já i má rodina. Mám krásné děti, milujícího muže, dům, střechu nad hlavou, dřevo do krbu i teplou vodu. Mám co jíst, máme postel a já v ní mám francouzskou peřinu jen pro sebe. Mám přátele, kamarády, umím se smát a i plakat. Vím, že mám komu zavolat, když je mi ouvej. Cítím les, vzduch, vidím barvy a krásy světa. Můžu chodit po zemi a plavat ve vodě. Jsem milovaná a milující.
A teď už to jenom nějak zaplatit:-)))) – ale to už taky přichází:)