Mám se ráda – Budíček
Mám se ráda – Budíček
Nastoupila jsem do jednoho projektu, kde se budu učit jak vylepšit (no, spíš zprovoznit) své podnikání tak, abych fakt vydělávala ty milijónky, o které už mám napsáno v žádostech pro Vesmír.
Potřebovala jsem si ujasnit pár věcí v začátku a hledala cestu jak na to.
Mám totiž spoustu zájmů a produktů – Všímavky, RozeSZnění, Písničky, Meditace. Jak to spojit v jedno? Jsem průvodkyně? Inspirátorka? Lektorka?
CO bylo první na Tvé cestě?
Jedna žena mi v diskuzi položila otázku: „CO bylo první na Tvé cestě? Z čeho si čerpala dál?“. Ve své zahleděnosti do dané věci „průvodkyně“ jsem odpověděla „no rady přátel a různé praktiky. Proto mám pořád potřebu taky radit a pomáhat“.
A ta milá žena se zase ptala „No, ale jaká praktika to byla? Kterou by si mohla použít a tím to celé zaštítit?“ (Hej, jako už mě těma otázkama štvala – je to přece jasný, bylo jich spousta…).
No, ale když sem zavřela oči, tak jsem tu odpověď najednou uviděla před sebou jak ve filmu.
Sedím na židli u mé milé kamarádky Míši. Masérky s obrovským přesahem do „masírování duše“. Lišce je asi půl roku a já mám zase jednu ze svých „rakovin“ – tenkrát mě hodně bolel hrudník, takže asi plic…(ne, nikdy jsem žádnou nemoc neměla – jsem celý život úplně zdravá…až na tu hlavu – jak se často ve vtipu říká:-)
Šla jsem k ní na masáž, jestli mi to jakože nepomůže vyřešit. Sáhla mi na ramena. „Hm, tak to máš dobře zatuhlý, tudy cesta nevede“. Sáhla mi na nohy – „hm, tak ani tudy to neodblokujeme“. A tak mě nechala svléknout se, napustila lavor s horkou vodou a posadila mě před zrcadlo. Nohy do lavoru a koukej na sebe.
Podívej se teď na sebe do toho zrcadla a řekni sama sobě Mám se ráda
Už to byl velkej úkol. Vidět se v úplné nahotě. Tak jak sem. Nechtěla jsem se dívat. Brrrrr. Jenže Míša pokračovala dál. Řekla mi tenkrát: „Podívej se teď na sebe do toho zrcadla a řekni sama sobě Mám se ráda“. Cha, jasný. Ani hovno. Nešlo to. Prostě ne. Pohladila mě po vlasech a já se rozplakala. Byl to takovej ten pláč raněného zvířete…Strašně TO bolelo.
Když jsem doplakala, sáhla mi na záda a řekla: „No, už to trochu povolilo, tak jdeme masírovat“. Po masáži se mě zeptala, jestli mě můj muž doma někdy pohladí nebo pomazlí. „No to víš že ne“, říkám ji. CHA, a hned byl viník na světě. To on může za to jak se cítím…
To JÁ jsem zodpovědná za sebe a své pocity. Nikdo jiný.
Jenže teď už vím, že to tak není. Na své cestě jsem pochopila, že můžu ukazovat prstem na všechny okolo a vinit je z toho, že se mi děje to a to a že se cítím nedobře i přes všechny ty praktiky, terapie a praxe, které provádím.
Můžu, ale k ničemu mi to nepomůže. To JÁ jsem zodpovědná za sebe a své pocity. Nikdo jiný.
A tak jsem se dopracovala až k tomu, že úplný základ všeho je MÍT RÁDA SAMA SEBE. Přijmout se se vším, co ke mě patří. Výkyvy nálad, povislé břicho, šedivé suché vlasy, okoralé paty. I s tím že často nevím kde zrovna jsem. Že tápu. Naučila jsem se věnovat sama sobě pozornost, vědomý dotek, pohlazení. Být na sebe hodná, i když se mi něco nepovede.
Když teď stojím před zrcadlem nahá, klidně bych se celá objala a láskou k sobě se rozplynula. Možná to zní jako klišé, ale já teď vím, že je to to nejvíc, co jsem si v životě mohla dát.
A tady je ta moje cesta. Být Budíčkem pro ženy na jejich cestě k probuzení té jejich lásky k sobě. A k tomu mám spoustu nástrojů – počínaje mým vlastním příběhem, přes meditace, Všímavky, muzikoterapii a písněmi konče.