ZPOVĚĎ ZAČÍNAJÍCÍ PÍSNIČKÁŘKY
Tak…je to rok a malinký kousek, co jsme začali nahrávat první CD Pusť to po vodě.
Do té doby jsem vlastně nikdy nějak zvlášť nepomyslela na to, že bych mohla hrát a zpívat veřejně…
A už vůbec ne, že bych mohla zpívat a hrát veřejně a to ještě navíc své vlastní písně.
A že si o ně řeknou lidi a budou je chtít poslouchat a mít doma a v autě a pouštět na akcích – to už byla extrémní haluz.
ALE DĚJE SE TO…
A to že se to začalo dít mi tak nějak zvláštně v hlavě udělalo takovou myšlenku, že teda ty písně se budou hrát i v rádiích…
Proto hned, jak jsem dostala zmasterované nahrávky, tak jsem se nahlásila na OSU a INTERGRAM, abych za to, že mě budou hrát v rádiích a v televizních estrádách (:-)) dostávala ty, tantiémy, žeano.
Taky jsem si vypsala seznam všech rádií a velkých festivalů a všechny obeslala.
Za celou tu dobu a po těch asi 200 mejlech jsem dostala 1, slovy JEDNU odpověď z rádia Blaník – že jsou konzervativní rádio s konzervativními posluchači a že mé písně teda FAKT NEBUDOU HRÁT. Festivaly taky nic. A telka už vůbec nic.
A tak mě to na chvilku semlelo. Ptala sem se Jarouška, našeho mistra zvuku, jak to, že se v rádiích hrají často takový bezduchý
s-ačky a mé písně se tam nedostanou. Dostala jsem informaci o tom, jak to v rádiích chodí a to sem jen zůstala čučet.
MNO – tak jsem zase z toho obláčku spadla zpátky na zem. Ten pád vlastně ani moc nebolel, jen jsem byla dost dezorientovaná a možná malinko smutná…
…jenže pak mi to došlo. TYVOLE MARIE, podívej se, co si dokázala. Během jednoho roku nahráváš druhé CD, Tvé písně se poslouchají (i když jen v určitých kruzích), lidi na koncerty chodí – i když jen v určitých počtech…je to ROK a tohle je přece nádhera.
Někdy jsou prostě naše domněnky a myšlenky tak mocné, že zvládnou udupat ty opravdové krásy, které můžeme žít.
Nenechme se jimi pohltit. Mě to trvalo asi čtvrt roku než mi došlo, že není potřeba mít všechno a ve velkém a nejlíp hned. Kdy jsem se z toho světa mimo realitu vrátila zase domů, do svého středu.
A neznamená to, že bych nesnila. Že bych neměla přání. Učím se je vyslat a pak být trpělivá. Dělat kroky, ale žít v přítomnosti – né v tom, jaké to bude AŽ.
A moc ráda bych poděkovala každému jednomu z vás za tu neutuchající podporu, které se mi dostává. Za zpětné vazby jakoukoliv cestou, za to společné zpívání na koncertech, za sdílenou radost i pokroky, které díky mým písním máte…
Jedeme dál…
Pokud to tak cítíš, podpořit mou tvorbu můžeš sdílením písní, odkazu na právě probíhající kampaň a nebo klidně zakoupením jakékoliv odměny na DONIU – třeba předkoupení CD či MP3:-)
Pokud to tak cítíš, podpořit mou tvorbu můžeš sdílením písní, odkazu na právě probíhající kampaň a nebo klidně zakoupením jakékoliv odměny na DONIU – třeba předkoupení CD či MP3:-)